BRNOsat: kdo maže, ten letí. Až na oběžnou dráhu

Vypadá to jednoduše: když potřebujete, aby se něco hýbalo, prostě tam kápnete olej. Jenže to, co odjakživa spolehlivě funguje mezi námi Pozemšťany, začíná být v kosmickém prostoru problém. Je tu vakuum. Je tu stav beztíže.

„Běžná kapalná maziva“ - jak by o nich bezpochyby hovořil král teleshoppingu Horst Fuchs – se ve vakuu rychle odpařují. A jejich páry se pak mohou srážet tam, kde je rozhodně nechcete: na průzorech, čočkách kamer nebo citlivých senzorech. Umaštěné čidlo je přesně ten typ překvapení, kterému se chcete vyhnout.

Jedním z řešení mazání v kosmickém prostředí jsou tzv. labyrintová těsnění. Tedy bezkontaktní systémy utěsnění dvou vzájemně rotujících součástí, například hřídelí nebo turbín. Vědci z VUT však přišli s nápadem, jak jejich účinnost ještě zvýšit: mezi povrchy těsnění vytvořit elektrostatické pole, které by dokázalo řídit pohyb molekul, a tím jejich únik omezit.

Tento inovativní přístup už byl úspěšně otestován v laboratorních podmínkách. Dalším krokem je ověření přímo v kosmickém prostoru.

Ano, hádáte správně. Na palubě družice BRNOsat.

Protože kdo maže, ten letí. Třeba i z Brna až na oběžnou dráhu!